ZKOUMÁME PŮDU VŠEMI SMYSLY

Půdu – nebo chceš-li hlínu – můžeš zkoumat různými metodami. Bádat lze všemi smysly…

ZRAKEM

Co nám prozradí barva půdy? Podle chemického složení může být půda černá (přítomnost humusu), hnědá či narezlá (sloučeniny železa), šedá, nažloutlá či bělavá (např. křemen). Zrakem můžeme pozorovat i její strukturu.

HMATEM

Jaká je hlína na dotek? Jemná, drsná? Vlhká či suchá? Podle toho, jak je sypká, můžeme posoudit její zrnitost (lehká, sypká písčitá – hlinitá – těžká, nepropustná jílovitá). Podle toho je schopna propouštět/zadržovat vodu a vzduch. 

ČICHEM

Vybav si zemitou vůni lesa po dešti, která je zvláštně uklidňující. Tuto tajemnou vůni má na svědomí geosmin – který v půdě produkují bakterie rodu Streptomyces. Lidský čich je na něj extrémně citlivý (jsme schopni zachytit 1 molekulu) a vyvolává nám příjemné pocity. Souvisí s evoluční adaptací, kdy déšť a vlhká půda jsou dobrým znamením pro ekosystém (tedy i pro člověka samotného). Když po období sucha zaprší, uvolní se do ovzduší pradávná vůně země.

S CHUTÍ 🙂

Jako děti jsme ochutnali hlínu asi všichni. Evolučně jsme adaptování na to, že půdní mikroorganismy kolonizují náš trávicí (a potažmo i imunitní) systém. Jen se to tak často již neděje, tím že potravu důkladně omýváme a převařujeme. Příležitostně nedokonale omytá, za syrova konzumovaná kořenová zelenina (z ověřených zdrojů) může být cenným zdrojem vitaminu B12, který je ve výživě člověka nepostradatelný. Umí ho syntetizovat výhradně mikroorganismy – konkrétně půdní bakterie, které žijí v symbiotických vztazích s kořeny rostlin. 

NA TOMTO STANOVIŠTI MŮŽEŠ

• prozkoumat jako archeolog reliéfy na dně dvou „půdních nalezišť“ – co všechno tam najdeš?
• obkreslit si půdního hrdinu do alba (stínka)
• vyluštit křížovku: