PROČ JSOU ZAHRADNÍCI ŠŤASTNÍ LIDÉ?
Kontakt s půdou a rostlinami nám přináší odpradávna radost a útěchu. Práce s hlínou nás učí trpělivosti, pohybujeme se při ní stejně rychle a přiměřeně jako plyne čas. Jevy v přírodě se s každým novým jarem a létem opakují, a to nám dává pocit jistoty. Neomylná touha semínek klíčit a růst, zase naději. Při dotyku s hlínou se pomyslně napojujeme na dlouhé generace předků, není divu, zahrádka, sad či les jsou součástí naší kultury již tisíce let.

PŮDNÍ ANTIDEPRESIVUM

Ke štěstí nám stačí opravdu málo, třeba i prostý nádech u rytí v záhonu. Je vědecky dokázáno, že zahradničení je předpokladem pro zdravý život nejen díky konzumaci vlastních jablek, rajčat a bylinek, ale také dostaveníčkem s „bakterií štěstí”. Mykobakterie kraví (Mycobacterium vaccae), je oním štístkem, které můžeme při práci s hlínou vdechnout nebo sníst. Tento, v půdě běžný mikroorganismus, pomáhá uvnitř lidského těla vytvářet SEROTONIN – původce dobré nálady. Zvyklosti a radosti našich předků, tedy „hrabání se v hlíně”, tak získávají vědecký punc.

RUCE V HLÍNĚ KAŽDODENNĚ

Ještě před druhou světovou válkou byla česká krajina pestrá a členitá, tak jak ji známe z obrázků Josefa Lady. Poválečné vyvlastnění pozemků, kolektivizace spolu s mechanizací zemědělství krajinu narovnaly do uniformních lánů. Život na vesnici nahradilo město, – práce v továrnách s vidinou lepšího, snazšího, života. Důvěra v sílu vlastního rozumu zpřetrhala sítě přírodních vztahů. Na zahradách a balkonech si ještě občas ruce od hlíny ušpiníme. Většina lidí však o SVŮJ bezprostřední kontakt s půdou, coby živitelkou, přišla. Vzepřeli jsme se všemu, co nás po staletí živilo a dělalo zemitě šťastnými. Pojďme si připomenout důležitost rovnováhy i to, že bytí člověka bylo, je a bude závislé na zdravé půdě.

NA TOMTO STANOVIŠTI MŮŽEŠ

• přemýšlet a hádat, co všechno nám půda dává
• překreslit si půdního hrdinu
• odpovědět na otázku
• vyluštit si křížovku: