ŽIVOT POD NAŠIMA NOHAMA

Půda je místem, kde žijí kořeny rostlin. Zdravá půda je pokryta vegetací – rostlinami, které ji chrání a pomáhají v ní přirozeně zadržovat vodu. Kořeny chrání půdu před erozí, spolupracují s mikroorganismy a houbami v křehce provázaných metabolických procesech, půdu provzdušňují a také zpevňují.

PLEVELE – NEVÍTANÍ HOSTÉ I ZACHRÁNCI

Obnažená půda v zahradě nebo na poli je dokonalou pozvánkou pro plevel. Jedná se o rostliny, které si dovolí vyrůst na našem pozemku bez našeho souhlasu a často proti naší vůli! Jsou to tzv. pionýrské rostliny, přizpůsobené před miliony let tomu, aby co nejrychleji zakryly narušený povrch půdy. Jednoleté trávy a byliny rychle kolonizují obnažená místa, aby svými kořeny zabránily erozi a odplavení půdy deštěm. Vynášejí živiny z hloubky k povrchu, obnovují půdní úrodnost, nastartovávají tzv. sukcesi (postupná změna v ekosystému, vedoucí k jeho vývoji). Postupem času přerostou hustší a vyšší trvalky, keřové (10-15 let) a nakonec i stromové patro (20 let). Totéž by se stalo na našem trávníku či dvoře, pokud bychom jej po několik let nechali ladem. Pestrá krajina je mozaikou ekosystémů v různých stádiích sukcese.

PŮDNÍ ŽIVOČICHOVÉ

Půdní živočichové v půdě žijí a zároveň půdu i tvoří –  svými živými těly, mrtvými těly, chodbičkami, výměšky, exkrementy, zbytky potravy. Živočichové tvoří půdu celým svým životem, bez nich by půda neexistovala.  

Co si myslí žížaly? 

I naše nejznámější půdní hrdinka – žížala obecná (dešťovka, rousnice) – má své místo u slavnostní tabule hostiny na listu. Popadne jeho kousek a táhne ho do své nory. Svým drsným ústním ústrojím rozdrtí kousek listu a současně s ním nasaje i trochu půdy. Směs putuje do žaludku červa, kde ji silné svaly rozmělní na jemnou pastu. Ve střevech ji dále zpracují speciální střevní bakterie. Když žížala vyčerpá z pasty všechny živiny, vyloučí ji spolu se zbytky půdy a odumřelých střevních bakterií. Tento žížalí trus pokryje její noru úrodnou zemí obohacenou o organickou hmotu. Zakrátko tuto tajnou zásobárnu organické hmoty objeví bakterie, houby a mikroskopičtí půdní tvorové. Rozbují se na stěnách nory a přidají k zásobě své vlastní výměšky a mrtvá těla.

NA TOMTO STANOVIŠTI MŮŽEŠ

• prozkoumat, co všechno se skrývá v hlíně a najít: roupici, ponravu, hmyzenku, krtka, žížalu, stonoženku, hlízky, trávu (v dřevěné truhlici)
• překreslit si půdního hrdinu do knížky – jedná se o CHVOSTOSKOKA
• dozvědět se o chvostoskocích něco víc: hmyz tohoto druhu je opatřen v zadní částí těla unikátní „skákací vidlicí“ (furculou). Její pohyb je řízený speciálním svalovým mechanismem, který ji vystřelí ven z těla, podobně jako pružina. Energie pro tento skok je uvolněna, když se speciální protein v těle chvostoskoka napne a pak se rychle uvolní. Furcula umožňuje chvostoskokům dosahovat působivých výšek vzhledem k jejich velikosti, což jim poskytuje efektivní prostředek k obraně nebo při pohybu v prostoru. Živí se zbytky odumřelých rostlin, proto je můžeme najít v květináčích pokojových květin. Je možné je také chovat jako krmivo terarijních živočichů nebo laboratorně pro různé výzkumné účely, protože jejich reprodukční cyklus je relativně krátký a dobře prozkoumaný. Jsou součástí a indikátory zdravé „živé půdy“.
• vyluštit křížovku: